Suchý a prašný povrch Marsu je temné a děsivé místo. Nebylo tomu tak však vždy. Díky datům shromážděným pomocí roverů a orbiterů mohli vědci objevit velmi zajímavá fakta o minulosti Rudé planety.
Je známo, že před více než miliardou let byl povrch Marsu pokryt tekutou vodou (jejíž zbytky jsou dnes zachovány pouze jako ledové čepičky na pólech). Ložiska sulfátových solí nacházející se poblíž horního souvrství Murray naznačují velmi neobvyklé období v historii Marsu, kdy se voda rychle vypařovala po celé planetě.
Obrovské množství vodní páry zjevně jednoduše letí do vesmíru. Mezinárodní tým výzkumníků zjistil, že horní atmosféra Marsu obsahuje mnohem více stop vodní páry, než by měla být. Vědci se domnívají, že za odtok vody jsou z velké části zodpovědné sezónní klimatické změny. V měsících, kdy na povrchu Rudé planety zuří prachové bouře, se její atmosféra podle okolností přesytí vodní párou o 10 až 100%.
Podle studie publikované v časopise Science by nízké teploty v atmosféře měly přiměřeně způsobit kondenzaci páry do mraků, ale … není. Potvrzuje to Roskosmos a orbiter Evropské vesmírné agentury, které také dlouhodobě sledují atmosféru Marsu. Satelitní data také ukazují, že voda uniká do vesmíru mnohem rychleji, než se dříve předpokládalo.
Proč se toto děje? Vědci to v příštích několika letech teprve musí zjistit. Pochopením faktorů přispívajících ke ztrátě vody budou vědci schopni mnohem pečlivěji vybírat místa přistání pro budoucí rovery, nemluvě o založení potenciální kolonie na Marsu.