Katastrofální pokles hladin ozónu v zemské atmosféře v důsledku super-erupce Toby pravděpodobně přispěl k prudkému poklesu lidské populace asi před 60-100 tisíci lety. V důsledku toho vznikl takzvaný efekt zúžení, který je vyjádřen v redukci genofondu lidstva. K tomuto závěru dospěla mezinárodní skupina vědců, kteří publikovali článek v časopise Nature Communications Earth & Environment. Výzkum je shrnut v tiskové zprávě na Phys.org.
Vědci použili k výpočtu úrovně ultrafialového záření po starověké erupci supervulkánu Toba v Indonésii klimatický model ModelE, vyvinutý NASA Goddard Institute for Space Research. Ačkoli se dříve věřilo, že to byla sopka, která způsobila zmenšení genofondu lidí, konkrétní důkaz o ničivém dopadu na lidstvo zatím nebyl předložen. Velké erupce současně uvolňují do atmosféry obrovské množství oxidu siřičitého, což omezuje tvorbu ozónu.
Simulace odhalily, že vulkanický oblak Toby mohl snížit globální hladiny ozónu o 50 procent. I za předpokladu, že erupce nebyla tak silná, bude dopad na ozón stále významný. Nárůst intenzity ultrafialového záření v důsledku ozonových děr by mohl výrazně ovlivnit přežití člověka.
Účinky zvýšeného UV záření by mohly být podobné účinkům jaderné války, uvedli vědci. Například výnos zemědělských plodin a produktivita mořského prostředí v tomto případě klesnou v důsledku sterilizačního účinku záření. Vycházka bez ochranného vybavení bude mít za následek poškození očí a spálení sluncem za méně než 15 minut. Dlouhodobá expozice přispívá k poškození DNA a rakovině kůže.